Marxismus je filosofický a ekonomický systém vycházející z děl Marxea Engelse a hlásící se k jejich myšlenkovému dědictví. Vznikl ve čtyřicátých letech 19. století jako filosofie praxe. Kriticky a tvořivě navázal na německou klasickou filosofii, anglickou politickou ekonomii a francouzský utopický socialismus. Marxismus je ucelenou teorií přeměny reálných poměrů ve společnosti, především změnou vlastnických vztahů pomocí revolučně vedeného třídního boje. Cílem je dovést proletariát k revoluci nastolující beztřídní společnost, osvobozující člověka od společenského útlaku a rozvíjející jeho schopnosti a síly. Člověka chápe jako souhrn společenských vztahů, jejichž základem jsou vztahy vznikající při materiální výrobě a dělbě práce. Dějiny interpretuje jako postupný vývoj, jehož hybnou silou je třídní boj. Tradičně se marxismus dělí na marxistickou politickou ekonomii, marxistickou filosofii (materialismus dialektický a materialismus historický) a vědecký komunismus, tedy teorii přechodu k beztřídní společnosti a jejího budování a rozvoje. Jednostranným absolutizováním a zvulgarizováním původního marxismu, zejména názorů na třídní boj, vznikl leninismus (marxismus-leninismus). Některé teoretické proudy vyšlé z marxismu obohatily evropskou myšlenkovou tradici. Jde zejména o marxistickou antropologii (Marcuse, částečně také Fromm, v Čechách Kalandra), marxismem ovlivněný existencialismus (Sartre v jedné fázi svého vývoje), ideologii frankfurtské školy. Marxismus výrazně ovlivnil dějiny konce 19. a celého 20. století. Filosofickým přínosem marxismu bylo obrácení pozornosti k jevům, které dosud stály na okraji teoretického zájmu (materiální faktory v dějinách, význam práce jako předmětné praktické činnosti či třídní vztahy).
Sám Marx nazýval svou filosofii vědecký komunismus či vědecký socialismus a chápal ji jako učení, schopné poskytnout proletariátu ucelený světový názor, třídní uvědomění jeho historické a společenské situace a rovněž návod na změnu kapitalismu v socialismus. V marxismu se odráží filosofický vývoj pohegelovské levice, ovlivněný sociální utopií evropského romantismu. Marx se však věnoval především detailním rozborům ekonomické podstaty kapitalismu a systematické rozvržení své filosofie nepodal. Až jeho spolupracovník Friedrich Engels v rámci zjednodušujících komentářů položil základy k pokusům o kompaktní výstavbu marxismu jako jednotné ideologie, což posléze umožnilo Leninovi a dalším vybudovat (zkreslenou) ortodoxní a dogmatickou formu marxismu.
Marx mylně předpokládal, že každý člověk ví, co je jeho zájmem. Kapitalismus však na reklamě názorně ukázal, že lidé neustále se vším potřebují radit.
Marxismus začíná paradoxně až po Marxově smrti. Aktivní historickou silou se stal až koncem 19. století jako dominantní učení socialistického hnutí, a zvláště ve 20. století, kdy ho jeho ztělesnění v sovětském komunismu doporučilo jako nevyhnutelnou cestu vývoje pro celý svět.
Uvedení reálného socialismu do života se promítlo ve ztotožnění marxismu se stalinským komunismem. Mnoho intelektuálů v západních zemích či vůdců třetího světa spatřovalo v marxismu odhalení velkého tajemství vývoje a návod k osvobození z područí imperialismu, a prestiž marxismu spojovali po roce 1945 především s prestiží Sovětského svazu a Stalina.
Vedle leninského a stalinského typu marxismu začíná v západní Evropě už před druhou světovou válkou sílit široký proud neomarxismu, kam lze zahrnou jak některé nonkonformní marxisty ze socialistických zemí (Lukács, Kolakowski, Kosík), tak četné západní filosofy (Althusser, Sartre, Fromm). Tito myslitelé vesměs nadále pokračují v kritice buržoazní společnosti (často mířící na problémy industriální civilizace vůbec), zároveň ovšem také na negativní jevy reálně budovaného socialismu a nedostatky marxismu samotného (problém odcizení).
bbb
(Kopr, 23. 9. 2007 12:30)